Recenze

Wildlife Park - recenze

Úspěšný Zoo Tycoon se stal námětem pro podobnou budovatelsko-ekonomickou strategii Wildlife Park, ve které je vaším úkolem obstarávat zvířata a návštěvníky safari. Překonává v něčem předlohu od Microsoftu?

Wildlife Park 2 - recenze

Tučnáky, slony, tygry nebo roztomilé delfiny budete opečovávat v druhém dílu strategické simulace zoologické zahrady či safari někde v Africe. Čím vším se liší od podobně zaměřené série Zoo Tycoon?

Park Beyond – recenze stavění zábavních parků

Šíleněji bohužel neznamená lépe

Thimbleweed Park - recenze

Slyšeli jste o studiu MMucasFlem Games? Já vím, že ne. Přitom na něj v adventuře Thimbleweed Park narážíte na každém rohu. MMucasFlem sem, MMucasFlem tam. Maskuje legendárního producenta point and click adventur od Lucasfilm Games, kde prožil programátor Ron Gilbert nejlepší roky své kariéry. Před nějakými třiceti lety vymyslel adventury jako Maniac Mansion a The Secret of Monkey Island, v jejichž stopách Thimbleweed Park důsledně kráčí. Gilbert přitom více jak 20 let žádnou adventuru neudělal. Namísto toho konzultoval cizí tituly (Penny Arcade Adventures) a příležitostně udělal hru jako Deathspank nebo The Cave. Nikdy nešlo o čistokrevné „klikací“ adventury. K tomuto žánru se vrací teprve nyní. Dobrá zpráva hned na začátek: nehledě na přestávku Gilbert svým adventuristům stále rozumí dokonale.

The Park – recenze

Zaběhnuté dítě nikdy nevěstí nic dobrého. Pokud však uteče do lokace známé jako Atlantic Island Park, je teprve zaděláno na pořádný průšvih. Děsivé místo, známé z onlinovky The Secret World, je dějištěm krátkého hororu The Park (Steam, homepage), od kterého se obecně čekal zážitek inspirovaný dílem Stephena Kinga, a zároveň experiment ve virtuálním strašení a tak trochu návrat studia Funcom k singleplayerovému zážitku. Je toho hodně, co vývojáři chtěli vměstnat do jedné či dvou hodin hraní. Vyšel jim však jejich pokus, nebo je The Park kraťas, který si můžete nechat ujít? Cesta k rozřešení této otázky vede přes principy herních hororů.

Jurassic World Evolution 2 – recenze

Vybudujte si zábavní park s dinosaury

South Park: The Fractured But Whole - recenze

První díl novodobé adaptace seriálu Městečko South Park příjemně překvapil. Smršť bohulibě nechutných vtípků a břitké ironie očekával nejspíš každý, ale pod vším tím blitím, krkáním a kaděním se také ještě ukrývala řemeslně velmi kvalitní hra. Podařilo se tvůrcům v pokračování The Fractured But Whole udržet tu samou laťku? Nebo se přes ni snad ještě s ladností neslyšného pšouku dokázali přenést?

Ski Park Manager - recenze

Zima už sice skončila, ale těm, kteří si nestihli hor užít do sytosti, přináší francouzská firma Microids novou tycoonovku Ski Park Manager, kde na vás čeká projektování lyžařského střediska.

Jurassic Park: Project Genesis - recenze

Jurrasic Park: Operation Genesis podle filmu Stevena Spielberga se dá zařadit do škatulky tycoonů, ale sází spíše na výzkum prehistorických zvířat, menší komplikovanost a trochu nezvyklé akční prvky.

South Park: The Stick of Truth - recenze (číst až od 18 let!)

Městečko South Park už sedmnáct let baví a znechucuje své diváky a za tu dobu se objevilo i několik herních zpracování. Nejznámější z nich je asi Chef's Luv Shack, soubor miniher proložený vědomostním kvízem, který ale vyšel ještě v době, kdy byl vrcholem techniky Dreamcast od Segy.

Jurassic World Evolution - recenze

Od vydání budovatelské strategie Jurassic Park: Operation Genesis sice neuplynulo 65 miliónů let, ale minimálně na mě to tak už pomalu začalo působit. Vždyť dinosauři jsou pořád cool a od prvního Jurského parku (1993 – připadáte si staří?) přežili všechny módní vlny. Takže když Frontier Developments, známí díky výborné Planet Coaster, oznámili Jurassic World Evolution, moje srdce poskočilo radostí. Na následujících řádcích bych ale rád vysvětlil, proč mi radostně neskákalo moc dlouho.

Spintires - recenze

Nikdy jsem si nepotrpěl na auta, protože vedle Mercury Park Lane z devětapadesátého mi máloco přijde jako auto. A řídit v 21. století Mercury Park Lane z devětapadesátého není zrovna to nejpraktičtější, co můžete se svými úsporami dělat. Rád ale vzpomínám na náš rodinný Wartburg - modrý kombík, se kterým jsme se škrábali Podkrkonoším nebo Jeseníky, a ta rezavá bestie všechno dala, ošlehaná od jedlových větví a zabahněná lesními cestami kolem Rejvízu. Proč tak obšírně? Protože na Spintires se tak musí.

Superstars V8 Racing - recenze

Italský šampionát cesťáků, o kterém mnozí ani netušili, že existuje. Vozový park slušný, tratě lákavé a jízdní model ucházející. Od Milestone? Proč to neřeknete hned!

A Game of Dwarves – recenze

Typická budovatelská strategie vypadá tak, že stavíte nějaký ten zábavní park (Theme Park), budujete tropický ráj (Tropico) nebo si hrajete s vláčky a autíčky (Transport Tycoon). To vše s cílem neprodělat své virtuální kalhoty, splnit v poklidném tempu několik stanovených cílů a během pár hodin strávených u jedné mapy především dostatečně relaxovat a vypiplat dané místo či společnost k obrazu svému.

Zoo Tycoon: Dinosaur Digs - recenze

V datadisku Dinosaur Digs pro komerčně úspěšnou budovatelskou strategii Zoo Tycoon od Microsoftu si vyzkoušíte, jaké je to postavit si svůj vlastní Jurský park s mnohdy nebezpečnými pravěkými zvířaty.

ParaWorld - recenze

Zatímco se někteří badatelé moří otázkou, jak se na některých dávnověkých jeskynních kresbách vyskytli bok po boku člověka tvorové nápadně podobní různým saurům, hráči této RTS ala Jurský park už mají jasno.

Ultimate Ride - recenze

Pokud vynecháme Theme Park World, simulátor jízdy na horské dráze, kde se můžete projet v pohledu z vlastních očí, jsme tu ještě neměli. A to je přesně celá náplň trochu atypické hry Ultimate Ride.

The Outer Worlds – recenze

Před dávnými časy, v jedné předaleké galaxii se zrodil nový Fallout. A nebyl to ledajaký Fallout. Pocházel z dílny autorů Knights of the Old Republic II, South Park: The Stick of Truth a Tyranny. Ale všichni jsme byli zrazeni. The Outer Worlds totiž vůbec není nový díl postapokalyptické série od (v tuhle chvíli) Bethesdy, i když se v mnoha ohledech opravdu tváří jako zrušený projekt navazující koncepčně na Fallout: New Vegas. Jen je zcela originální ve svém zasazení.

Cyanide & Happiness Freakpocalypse – recenze první epizody

Tolik legrace, že budete chtít umřít

Planet Coaster - recenze

Jakékoliv videoherní budování zábavních parků má být ve dvou rozměrech a pixelaté grafice! To už ovšem neplatí. Tedy, ne, že by podobné přesvědčení nemělo něco do sebe, ale hra, která tento roky zažitý stereotyp nabourá, jednou přijít musela. Trvalo to sice osmnáct let, protože právě tolik času uplynulo od vydání Sawyerova legendárního tycoonu, ale dočkali jsme se. Planet Coaster, trojrozměrná simulace výstavby zábavního parku, je stejně dobrá jako RollerCoaster Tycoon. A možná, že i lepší.

LEGO Brawls – recenze nejhorší Lego hry všech dob

Ekvivalent šlápnutí na kostku Lega

Nintendo Land - recenze

Když jsem byl malý, existoval v pražských Holešovicích Park kultury a oddechu Julia Fučíka, socialistická verze amerického Disneylandu. Bylo tam všechno, co si malý kluk mohl přát. Střelnice. Strašidelné zámky. Řetízkáče. Horská dráha. Stánky s cukrovou vatou. Maringotky s videohrami. A spousta podivných lidí v prodřených džínsách opřených se znechuceným výrazem o kolotoče, na rtech jim visela skoro dokouřená startka a v ruce drželi lahvové pivo. Kolotočáři. Byl to jiný svět, vzrušující, tajemný a také slizký a umouněný. Návštěvy „juldy fuldy“ byly nezapomenutelné.

Postal Redux - recenze

Pokud se dnes někoho zeptáte, zda hrál nějakou hru ze série Postal, z velké části se vám dostane odpovědi, že druhý díl. Ten má však s původní hrou pramálo společného. Jestli od jedničky čekáte záplavu vtípků a narážek na každodenní život amerického občana, používání zatoulaných koček jako tlumiče, močení na hořící civilisty a odsekávání hlav s pomocí lopaty, budete hodně překvapení. První Postal nebyla satirická komedie, ale temná hra, která se snažila v hráči vyvolat zcela jiné emoce než je pobavení. Připomene vám to její Redux verze.

Cradle - recenze

Když se členové čtyřčlenného ukrajinského studia Flying Cafe for Semianimals posadili kolem stolu, aby prodiskutovali podobu své nové hry, jejich debata pravděpodobně probíhala nějak takhle: “Tu hru zasadíme do Mongolska. Doprostřed nádherných nekonečných stepí, do malé jurty s vycvičeným orlem,” říká první. “Hmm, dobrý nápad, a bude se odehrávat v roce 2070, co vy na to?,” kontruje druhý. “No jasně! V té jurtě totiž bude kromě orla taky androidí dívka, co je napůl váza,” přisadil si další “Cože?” “Jo! A bude tam obří rozpadlý zábavní park, kde budou hráči kolem sebe házet spousty virtuálních barevných kostiček!” „Ehm…“ „Počkejte, ještě tam bude robotický dědeček ve vznášedle, a bude mít takové ty srandovní brýle s nosem a knírem!“ „No tak jo, jdeme na to,“ shodli se a dali se do práce, kterou nakonec dotáhli do konce.

That Dragon, Cancer - recenze

Smrt je ve hrách tématem natolik častým, že digitální Smrťáci musejí být nejvytíženějším fiktivním povoláním vůbec! Jenom málokdy ale ve virtuálních světech můžeme na smrt nahlédnout nikoliv skrze hledí zbraně, nýbrž očima pozůstalých. Adventura That Dragon, Cancer, vytvořená dvojicí vývojářů a zároveň i rodičů smrtelně nemocného dítěte, proto nabízí vpravdě netradiční, i když pro mnohé neskousnutelný prožitek. Svého druhu je titul zároveň důkazem, že definice "počítačová hra" se radikálně mění.

Fallout New Vegas: Honest Hearts - recenze

Národní park Zion. V reálném světě jde o fascinující místo plné symbolismu spojeného s dvěma třetinami abrahámovského duchovního světa. Obsidian Entertainment. Jedna z posledních výsep inteligentní a skutečně hravé a inovativní herní tvorby mezi středními až velkými studii. Fallout. Jedinečný herní svět, který byl v drtivé většině svých herních inkarnací tu mělčí tu hlubší studií morálky, kultury a socioekonomických struktur, aniž by se kdy uchýlil k náročnému filosofování po vzoru Planescape: Torment. Všechno dohromady. Záruka kvality? Lidé jsou líní, zvídaví a Bůh vynalezl scrollovací kolečko. Nebudeme si hrát na napínání, všichni jste už hodnocení viděli. Teď už je jen otázka, zda je to kvalita za rozumnou cenu.

Driveclub - recenze

Znáte Driveclub? Jistěže znáte Driveclub. Však si vzpomeňte na ty závody, které chtěla mít Sony nachystané na startovním roštu Playstation 4 loni na podzim. Jenže se to nepovedlo a kolem „revoluční“ závodní hry se začala vznášet celá řada otazníků, přímo úměrná tomu, jak rostl marketingový oblak zaručeně inovativních řešení. Dynamické menu, nejpropracovanější sociální aspekt nejen v závodních, ale vlastně ve všech videohrách, co tu kdy byly. Famózní grafika, úžasný vozový park, dosud nevídaný model mikrotransakcí. Selským rozumem uvažující hráč by byl ze vší té marketingové polívčičky minimálně ostražitý, ale je veřejným tajemstvím, že Playstation 4 letos na podzim už pořádné závodění opravdu potřebuje. Takové to exkluzivní, které prodává konkurence pod značkami Forza Motorsport a Forza Horizon. Driveclub se ale příliš nepodobá ani jedné z uvedených her.